V noci přišel déšť a ráno jsem se probudil do zamračeného, chladného dne. To prudké ochlazení na nějakých 14°C bylo přímo šokující. Nebylo jisté, jak zvládneme s Jirkou Fišarem plánovanou druhou výpravu „S kamerou za tajemstvím“. Nakonec jsme to riskli, sešli jsme se u metra na Pankráci – a udělali jsme dobře. Až na protivný vítr, který ruší zvukový záznam, byly podmínky výborné. Lepší, než včerejší úmorné vedro! Trasa vedla před Dušníky s tajemnou Homolí, na Libomyšl s mohylovitým pahorkem Hrádkem a končila v Neumětelích u hrobu bájného Šemíka. Tento díl se bude jmenovat „Cestou dračích jezdců“ a hledáme v něm mýtické souvislosti pověstí o hrdinovi na koni, pohřbeném v mohyle hlíny, o sv. Jiří a souboji s podzemním drakem. Kromě bratří Fišarů s námi v autě jela i jejich matka, činnorodá, fyzicky zdatná dáma, a malý Jiřího synek. Chvílemi to bylo značně dobrodružné, když jsme třeba třikrát obíhali Dušnickou Homoli, abychom z hlubin vyvolali koňského ducha, nebo když jsme šplhali zarostlým srázem po klouzající pěšince na vrchol Hrádku, přes hluboký hradní příkop zaniklé tvrze. Potěšili nás živí koně, potomci Šemíka, pasoucí se v ohradě pod Hrádkem. Myslím, že tento druhý díl cyklu bude ještě lepší než ten první. Učíme se za pochodu.